Schwarzenbergové v jižních Čechách

V jižních Čechách zakotvil rod Schwarzenbergů v roce 1660, kdy Jan Adolf Schwarzenberg /1615-1683/ získává panství Třeboň, o rok později Hlubokou. V roce 1670 byl Jan Adolf I. povýšen do stavu říšských knížat.

Nástupcem Jana Adolfa se stal Ferdinand Vilém Eusebius ( 1652 – 1703 ), který  zastával u vídeňského dvora významný úřad nejvyššího hofmistra. Sňatkem s Annou Marií ze Sulzu pak kníže Ferdinand rozšířil rodinné panství o lankrabství kleggavské a hrabství Sulz. V  roce 1698 zřídil Ferdinand Vilém Eusebius rodové svěřenectví (fideikomis), aby zabránil dělení rodového majetku a toto ustanovení vložil v roce 1703 i do své závěti, kde rovněž určil, že v budoucnu, pokud by se narodili dva schopní synové v jednom pokolení, měly být z rodového majetku ustanoveny dva majoráty. Toto ustanovení se naplnilo až roku 1802,  kdy byl rod rozdělen na dvě větve. Starší /primogenitura/ sídlila na Hluboké, mladší větev /sekundogenitura/, založená Karelem Filipem Schwarzenbergem na Orlíku.

Po smrti knížete Ferdinanda /1703/ se  vlády  nad rodovými državami ujal jeho syn
Adam František (1680 – 1732), který se roku 1701 oženil s Eleonorou Amálií z Lobkovic. Po smrti své tety Marie Arnoštky Eggenbergové, rozené Schwarzenbergové /+1719/,  získal Adam František dědictvím veškerý rozsáhlý eggenberským majetek a s ním i vévodství krumlovské. Adam František zemřel červnu 1732, když byl na své panství pozval císaře Karla VI., který jej  v Brandýse nad Labem při honu na jeleny nešťastnou náhodou postřelil do břicha. 
Z manželství Adama Františka se narodily pouze dvě děti - dcera Marie Anna, a syn, v době otcovy smrti nezletilý Josef Adam, ze nějž se poručnické vlády  ujala kněžna Eleonora Amalie. 

Po smrti své matky v roce 1741 byl Josef Adam ( 1722 – 1782 ) prohlášen zletilým a ujal se správy rozsáhlého majetku. Roku 1741 se oženil s Marií Terezií z Liechtensteina, s níž měl čtyři syny a pět dcer. Počátkem roku 1753 však kněžna onemocněla neštovicemi a záhy zemřela. Josef Adam, za něhož byla knížecí hodnost rozšířena na všechny členy Schwarzenbergského rodu /1746/,  zůstal pak neženat až do své smrti v roce 1782, kdy předal vládu svému nejstaršímu synovi Janu Nepomukovi I. ( 1742 – 1789 ). 

Jan Nepomuk se věnoval prvořadě správě rozsáhlého rodového majetku. Vyrovnal nemalé závazky, které vyvolala stavební činností jeho děda Adama Františka, a zveleboval vytrvale a všestranně své hospodářství - do zemědělství zaváděl nové plodiny /jetel/, vysazoval lesy, nechal vysušovat bažinatá území u Hluboké a na Třeboňsku. S knížetem Colloredo – Mansfeldem založil Úvěrovou a komerční banku.

V roce 1786 se Jan Nepomuk oženil s hraběnkou Marií Eleonorou z Öttingen – Wallersteinu. Z manželství povstalo celkem osm synů a pět dcer. Tím nastala podle závěti knížete Ferdinanda z roku 1703 povinnost zřídit pro druhého mladšího syna druhý majorát. Ten  měl být zřízen původně ze štýrských rodových panství. Protože však prosperita štýrských statků byla závislá na konjunktuře železářského průmyslu, ustanovil kníže Jan Nepomuk zřízení sekundogenitury z orlického panství.

Kníže Jan Nepomuk byl posledním suverénem svého rodu, který dal ještě razit své vlastní peníze. Panování knížete Jana Nepomuka  přivedlo rodové državy k nebývalému rozkvětu. Když na Hluboké roku 1789 zemřel ve stáří 48 let, sahalo schwarzenberské panství od středních Čech až po hranice s Itálií.

Po smrti knížete Jana Nepomuka se stal hlavou rodu Josef Jan Nepomuk ( 1769 – 1833 ), který ve svých dvaceti letech převzal správu celého majetku a  také na základě Ferdinandova  testamentu a dle přání otcova provedl rozdělení majetku na dva majoráty, když byl předal svému mladšímu bratrovi Karlu Filipovi v roce 1802 panství orlické, Čimelice a Karlov.

Josef Jan Nepomuk rovněž dokončil otcem započatý plavební kanál, který umožnil z jižních Čech dopravovat po vodě sůl, šumavskou tuhu a další zboží až do Hamburku. Podporoval hornictví a zemědělství, v Českém Krumlově založil roku 1801 první zemědělskou akademii u nás. 
Roku 1794 se kníže Josef oženil s belgickou princeznou Paulinou z Arenbergu–Archotu, které svého manžela za patnáct let manželství obdařila třemi syny a šesti dcerami. Jejich harmonický rodinný život byl ukončen tragickou událostí 1. července 1810, kdy na zásnubním plese habsburské princezny Marie Luisy s císařem Napoleonem vznikl požár, při kterém šestatřicetiletá kněžna uhořela. Kníže Josef zůstal nadále neženat a  své děti vychovával spolu se svou nejmladší sestrou Eleonorou Žofií.